29. července 2013

Recenze - Nemám žádné jméno

Název: Nemám žádné jméno

Autor: Dagmar Hilarová
Počet stran: 96
Nakladatelství: Fragment


Anotace: Neuvěřitelný příběh české básnířky a spisovatelky Dagmar Hilarové. Krátce před patnáctými narozeninami byla transportována do terezínského ghetta a strávila zde více než dva roky. 

Knihu vydala pod svým jménem nizozemská spisovatelka Miep Diekmann, která si autorství neprávem přisoudila poté, co jí skutečná autorka důvěřivě svěřila svůj rukopis. Po více než třiceti letech vychází autorské dílo Dagmar Hilarové, které získalo již tři významná literární ocenění, v českém jazyce, jak si to vždy přála.


Vždycky jsem milovala příběhy, a především knihy, typu Deníku Anny Frankové. Tato knížka je podobná a přesto naprosto jiná. 
Dagmar Berzetti je obyčejná dospívající dívka prožívající svou první lásku. Takovýto začátek by mohl znít jako obvyklý dívčí román, ale není tomu tak. Dagmar totiž žije v nelehké době, možná i na špatném místě. Tento příběh se odehrává za druhé světové války v českém Protektorátu a děvčetem je poloviční židovka. 


Krátce po svých patnáctých narozeninách se musí Dagmar odebrat do věznice pražského gestapa v pevnosti Terezín. Lístek přišel pouze jí - odchází sama, bez kohokoli známého. Plná obav, ale i znechucení a zoufalství. 
Všechny zážitky, poznatky a hrůzné i emocionálně vypjaté momenty si zapisuje do svého deníku. I přes prostředí, kde se nachází neztrácí naději, nachází si nové kamarádky a dokonce pozná svou velkou lásku Jiřího Pavla. 



"Bylo nás méně o ty, co sčítání nepřežili.

 A přitom o jednoho víc. O toho, který se tam na louce narodil."



Kniha si mě získala hned z několika důvodů! Zaprvé jednoduše miluji skutečné příběhy, jelikož na mě ihned silněji zapůsobí, když se sama snažím představit sebe v situaci hrdinů. Zároveň se z této knížky dozvídáme pravdivé historické mezníky. Ani mě dříve nenapadlo, že ostatní lidé, jakéhokoli národnosti, netušili, co se s jejich příbuznými v koncentračních táborech děje. Dokonce doufali, že si svůj pobyt užívají v kavárnách a na společných akcích a koncertech. Úžasný je podle mě i obrovský talent, jaký paní Hilarová už v tak nízkém věku měla. Nejen, že dokázala velmi citlivě vybranými slovy poskládat deník, ale doplnila ho i o své vlastní básně, kterým jednoduše není co vytknout.



Důležité je i zmínit ukradené autorství knihy. Deník podporoval i slavný český spisovatel Ota Pavel a tak měla možná paní Dagmar poněkud falešnou radost, když jí bylo nabídnuto jeho vydání. Původní nabídka nizozemské autorky zněla tak, že ji p. Hilarová pouze poskytne své vzpomínky, ty si cizí sepisovatelka sama poskládá dohromady a doplní o Dagmařiny básně. Pravda ale byla trochu jiná. Text deníku byl pouze přeložen do nizozemštiny (kromě jedné krátké kapitoly), přidány básně byly, ale jméno paní Dagmar Hilarové se na obálce již neobjevilo. Tak získávala kniha mnoho mimořádných ocenění,  z kterých se ovšem nikdy nemohla sama těšit. Až jako poslední vůli autorky vydal příběh její syn Evžen Hilar, po celých těch letech, v Čechách.






"Samé cizí tváře, mladí, staří, děti, i několik žen v požehnaném stavu. A jeden slepec. Nevidíme víc, než on - pomyslela jsem si - jsme na tom stejně."


Toto vydání je doplněno ještě o fotky z Fotoarchivu památníku Terezín. Celek na mě velmi silně zapůsobil, jak emočně, tak obdivně. Kniha se mi hrozně líbila, ač přináší děsivé svědectví. Dlouho jsem nic tak sehraného a citově náročného nečetla.



Tímto bych chtěla velmi poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku
Pokud Vás kniha zaujala, najdete ji zde.


25. července 2013

Hrad, provázení, výlet a výletování

Vím, vím, jsem poslední dobou trochu líná s přidáváním, ale mám k tomu důvody!

a) Tvrdě pracuji! Od začátku prázdnin provádím na hradě Kost a je to pro mě velká, ale i malá novinka. Už dříve jsem dělala dva roky průvodce na zámku, ale Kost je přeci jen větší, jsem tam víc a když se vrátím večer domu, většinou spím
b) Teď jsem byla na týden v Chorvatsku. Už,už jsem chtěla o tom, že odjíždím napsat článek, ale měla jsem jen omezený čas na balení a nestihla to, takže se o tom zmiňuji alespoň opožděně.

Poznatky z hradu?

a) I když si celou dobu myslíte, že něco rozhodně nejde, přijde někdo, kdo to udělá
b) Začala jsem se vyhýbat výkladu, který by vzbudil otázky, a to ani ne proto, že bych neuměla odpovědět, ale protože se mi nechce vysvětlovat něco 4x denně, 7 dní v týdnu
c) Pokuď jde o pověsti, poplíst je můžu rozhodně jen já: "Povídá se, že Kost obléhal Žižka, a když už to trvalo několik měsíců a pořád se mu nevedlo, prohlásil, že ´hrad je tvrdý jako kost a kost patří psu´" - Jen mě se povede říct "Kost je tvrdá jako pes"
d) Stalo se mi i to, že se manželský pár ztratil na dvacet minut na záchodech. Co dělali sem se radši neptala! Ono, když se řekne, že některé lidi výklad nezajímá, nikdy vás nenapadne, že až tak moc
e) Nevětší chyba ve výkladu - té, které si zaručeně všichni všimli a málem mě ukamenovali - Petra Máchala z pohádky S čerty nejsou žerty jsem zaměnila za Honzu. Jak jsem mohla!
f) Hrozně mě bavěj "empatici", kteří jen, co přijdou do mučírny prohlásí něco typu "Cítím tu tu negativní energii, duchové zemřelých tu stále jsou..je tu cítit smrt...blablabla" - Pardón, mučírna je na hradě osm let



A co Chorvatsko?

a) Jet do Chorvatska znamená objevit se na Václaváku jen bez soch a muzea
b) Hlavní pláž je zabrána nadšenci od 8 hodin ráno
c) Sladoled /zmrzlina/ je nejlepší vynález světa
d) Chudí Chorvaté si vydělávají odevzdáváním flašek
e) Pán, který neustále ječí "Kukuruuuuz" a snaží se ten svůj výtvor prodat, se vám zaryje do paměti nejvíc
f) Češi sice bývají světlé pleti /hlavně já/, ale mezi rodinkou Rusů bych byla černochem
g) Každej českej zájezd se alespoň některýma lidma musí podobat Účastníkům zájezdu od Viewegha


Pokud by někdo z vás náhodou zavítal na Kost, tak se určitě ptejte po Radce, ráda své  čtenáře poznám a budu se modlit, aby nebyli stejně šílení, jako já :D 

14. července 2013

Kdo může říct: "Byl jsem dětský špion" ?

Název: Byl jsem dětský špion /Bol som detský špión/
Autor: Jozef Kollár
Počet stran: 250
Značka: Mladá fronta
Anotace:  Šedesátá léta minulého století. V socialistickém Československu komunistická strana upevňuje svoje vedoucí postavení. O mocenský vliv ve státě a rovnocenné postavení usiluje i Ministerstvo obrany ČSSR. Informace mají cenu zlata.

Kontrarozvědka proto pověří jistého pražského psychologa, aby v praxi vyzkoušel svůj dlouho chystaný projekt dětských agentů. Podle jeho slov jsou děti nejlacinější „materiál“ pro sledování a odposlouchávání. Vybírají se mimořádně inteligentní chlapci ve věku od devíti let z chudých rodin, přičemž každý z nich vyniká v něčem jiném. Cílem projektu financovaného ministerstvem obrany, o kterém ví jen úzká skupina lidí, je zajistit si pro případ potřeby kompromitující informace o protivníkovi. Sověti tento záměr nejprve zamítají, po prvních úspěšných výsledcích v Československu však začínají s výcvikem malých špionů i oni. Podobné výcvikové programy nakonec probíhaly patrně v celé Varšavské smlouvě. Po pádu železné opony byly všechny relevantní materiály skartovány. Zůstalo jen svědectví člověka, který byl jedním z československých dětských špionů.

Skutečný příběh ze 60. let minulého století, který měl zůstat navždy tajemstvím

Recenze: 
Devíti letý Pavel je kluk jako každý jiný. Z davu obvykle vybočuje pouze přespříliš vyhublou postavou. I to by se mělo rychle změnit, jelikož si ho povšimne vedoucí skautského tábora a zároveň příslušník československé armády. Chlapec zaujme především znalostí významných vojevůdců a jejich bitevních strategií. Pro příslušníky komunistické strany a obranných jednotek ČSR se najednou stává důležité jeho zdraví a správna výchova. Po několika měsíců dlouhé výuce všech podivných oborů se Pavlovi nabízí práce špiona, jenže uvědomuje si, že v takové situaci může jít i o život? 

Když se dozvím, že daný příběh je podle skutečných události, většinou si představím ty nejhrůznější a nejhorovější scénáře. Při vyslovení věty "Byl jsem dětský špion", si už navždy vybavím dobrodružství, strach, nebezpečí a ne zrovna dobré konce.

Příběh mě plně zaujal, a to za všech okolností. Ať už se jedná o fikci či nikoli. Každá strana, snad i každé souvětí, jako by seděli do dokonale knižního celku. Dokázala jsem si tak představit všechny možné situace knihy a po vzoru dětských špionů si je tam a zpátky přehrát v hlavě.

Ani chvilku jsem se u čtení nenudila. Vůbec na to nebyl čas. Hltavě jsem překousala kapitolu za kapitolou a u konce mi bylo upřímně líto, že stran není více, což se mi už opravdu hodně dlouho nestalo.
Obyčejně jsem poměrně náročný čtenář a přeskakuji nezáživné party, ale tentokrát jsem měla chuť číst každý odstavec znova a znova, aby se mi vryl do paměti.
Po Ostrých předmětech G. Flynnové se tak tato kniha dostává na první příčku mého skromného čtenářského žebříčku.

Český jazyk použitý v knize, byl často hovorový, což z knihy dělá dílo ztravitelné pro čtenáře jakéhokoli věku. Sice děj vypráví asi 12 letý Pavel/Pavol, psaná je samozřejmě mužem starším a je to i na první pohled-začtení zřejmé, přesto to není na škodu. Dětem bych knihu asi nedoporučovala, i když by ani oni neměli mít s použitelnými frázemi problém.
Naopak pro dospívající by se snad měla stát povinnou četbou, protože si díky ní i my dokážeme trochu představit život v době komunismu /a nejen pomocí stížností a zastrašování, ale i vtipem/.

Ohromně mě tohle čtení zaujalo a ihned posílám k dalšímu člověku. Kvalitní knihu si nemůžete nechat jen tak pro sebe!

Za výtisk moc děkuji Knihcentru! Koupit si knihu můžete i vy - zde. Pokud  už nevíte, co číst o deštivých dnech, jen doporučuji!

9. července 2013

Chladné ostří - máte husí kůži?


Autorka: Franziska Gehm
Název knihy: Chladné ostří
Série: Krimi thriller
Počet stran: 192
Nakladatelství: Fragment

Anotace: Existuje pouze den. Uplynulá noc není a nikdy nebyla...

Na dřevěném ostrůvku uprostřed jezera je nalezena pobodaná dívka. Nikdo netuší, kdo mohl šestnáctileté Floře tak ublížit. Policie objeví spoustu stop, přesto se jí nedaří pachatele dopadnout. Opravdu si Flora z noci, kdy byla napadena, nic nepamatuje? Nebo snad mlčí úmyslně?

Recenze:
Díky skvělým thrillerům z poslední doby jsem si tento knižní žánr velmi oblíbila. Neuvěřitelným způsobem mě začly bavit psychologické prózy postavené na rozboru vraha a třetí osoby. Právě proto mě na první
pohled kniha Chladné ostří zaujala. Má perfektní obálku a zajímavě vyhlížející anotaci. Pravdou je, že tento příběh psychothrillerem moc doopravdy není (snad až na konec, ale nechci prozrazovat více, než je nutné), spíše bych Chladné ostří přirovnala ke krimi, ale i přesto mě nesklamalo ( ač velkým příznivcem kriminálek asi nikdy nebudu!)

Po prvních pár stránkách mě napadlo, že bych knížku přirovnala k předešlé edici zločin, která mě příliš nezaujala. Jenže tahle kniha má i něco navíc. Zajímavé a poutavé výpovědi svědků a podezřelých mě vždy znovu a znovu upoutaly do děje a vytvořila  jsem si sama nový obrázek o hledaném zločinci.

Vše začíná, když je u Telpenského jezera nalezeno nahé pobodané tělo patřící šestnáctileté Floře. Ta ihned po zotavení tvrdí, že si nic z noci nepamatuje a šokem své vzpomínky vytěsnila. Shodou okolností stejný den utekl z místního vězení i známý zločinec, proto se ihned stává podezřelým číslo jedna on.

Ocenit musím i fakt, že se mi nestalo to, že bych něco z příběhu předem předvídala tím způsobem, že by bylo naprosto jasné, co se stane. Třeba jen tušíte, že oběť - Flora ví více, než přiznává, ale CO je až do konce otázkou.

"Jedná se o příběh mladé dívky, která byla nalezena nahá a pobodaná na malém ostrůvku uprostřed jezera." Už tento nejjednodušší popis nezní jako pohádka pro děti a o to mě víc kniha lákala. Na necelých 200 stranách se seznámíte s Florou, její matkou, přítelem, kamarádkou a dalšími osobami z nejbližšího okolí.

Zaujalo mě to, jak se autorce povedlo vměstnat do vcelku krátkého rozsahu celý rozsáhlý děj. Knihu si zamilují všichni příznivci oddychového čtení. Lekat se u ní nebudete, ale přesto má rychlý spád a nepřevládají nudné popisné pasáže postav. Mě osobně vyhovovalo, že za osoby mluvily hlavně jejich činy a výpovědi.


Jedná se o velmi povedený krimi thriller. Zřejmě se sice nestane knihou roku, ale vážně mě bavila (a to je co říct!)


Za tento výtisk děkuji nakladatelství Fragment!
I vy si můžete knihu pořídit a to zde :) 

2. července 2013

Charlie Straight, aneb Rovní Karlíci!

Nezapomeňte na probíhající giveaway :)

V sobotu jsme s holkama oslavily začátek prázdnin koncertem Charlie Straight :) i když pršelo to bylo naprosto boží a skvěle jsme si to užily. ALE naštvali mě! Nezahráli School Beauty Queen!

A jak vypadaly vaše oslavy?:) 
E+K po Break dance :D 
 Jako vždy úžasný Bertík!

 Rovní Karlíci!
Největší kočandy to jsou!