Za odpoledne jsem jedním dechem přečetla knihu Hvězdy nám nepřály. Určitě se tu na ní objeví i moje jakási recenze. Ten, kdo ji četl ví, že to na vás nemůže nezapůsobit. Tak jako desítky holek /jen o kterých vím/ brečely i já uronila slzu. Zklamu vás, protože to nebylo nad Hazel a Gusem, nebo jejich láskou. Spíš nad uvědoměním, myšlenkami, které se mi míhaly v hlavě.
Každý se snaží něco dokázat. Být někým významným. Kdybych si mohla sednout ke stolu a učinit obrovský objev jako Einstein, hned bych to udělala. Ne pro slávu, ne pro všechny Nobelovky světa, ale pro uspokojení, že jsem něčeho dokázala. Ani ne pro to,aby mohli být pyšní rodiče. Jen pro mou vnitřní sebejistotu a uspokojení. Chtěla bych jednou něco dost dobrýho napsat. Knihu, nebo zařít super osvícení a psát dokonalý články do uznávaných novin /ty ještě teď pro mě neexistují, ale co, je to můj sen, co není může být/.
Ale když nic udělat nestihnete? Nejsem rozhodně křesťan. Vánoce sice slavím, ale přijdou mi čím dál víc jako svátek pro šašky. Nevěřím v nebe. Ale rozhodně si nemyslím, že po smrti je konec. Podle mě prostě existuje reinkarnace. Tak či tak, nemyslím si, že umřeme a pak nastává chvíle přemýšlení nad životem. Na to je už trochu pozdě...Chci říct, kdo něčeho dosáhne v mládí,středním věku. Dokud je čas. Je spokojený za dobu, co žije. Neexistuje nějaké "stihnout to, než umřu", protože, když zachráníte autobus lidí řítící se v protisměru tím, že skočíte pod jeho kola /jo, to nezní rozumně, ale co/, nemáte šanci cítit klid v duši. Nezažijete to uspokojení. Jo, dostanete se možná na druhé, třetí strany novin, jako vedlejší zpráva do televize, ukápne slza přítomným a zachráněným, ale to je jen sláva. Vejdlejší účinek toho, že něčeho dosáhnete. Jaký to má ale smysl, když se z toho nikdy radovat nebudete? V tomto případě je záměna jednoho života za životy 30,40 lidí. A pokud o životy nejde a vy si splníte svůj sen až ke konci života? Na nějaké umírání v pokoji teda nevěřím.
Měla jsem kamaráda, nechci ho zmiňovat, ani co se mu stalo. Byl vždy veselý, vtipný, chytrý a pohledný. Kdyby měl šanci určitě by se stal idolem mnoha dívek. Mohl by udělat několik chyb a napravovat je. Třeba by něčeho dosáhl. Vymyslel. Nebo jen byl skvělým kuchařem, jak si on přál. Ale nešťastnou náhodou zemřel ve 12 letech. Těžko mohl udělat něco velkého. Přesto to nebyl špatný a zbytečný člověk. Mě rozhodně jeho krátká přítomnost hodně dala. A tak musíme myslet. Věřím, že se na něj nezapomene, i když není připomínán v novinách a nemluví se o něm každý den na ulici. Lidé nejsou tak špatní. Potřebují vzpomínky na dobré lidi, kteří uměli rozesmát, měli dobré myšlenky. Není třeba dát něco nového světu. Stačí pár lidem změnit svět....
Svět nebyl stvořen pro člověka, rozhodně ne. Člověk byl ale určitě stvořen pro svět.
Taky sem četla hvězdy nám nepraly.. neuvěřitelná knizka. ja u toho teda řvala jak želva, a ne ze mi jenom ukapla slza. skoro sem se utopila. vazne. dočetla sem to asi v 11 večer a do1 ležela v posteli a přemýšlela nad životem a nad tím.. no prostě přesně nad vecma o kterých tady pises. a nechci te desit ze sem budu chodit pravidelně a budu si cist tvoje články psané od srdce. ale urco sem zajdu a přečtu si nějakou tu recenzi. A jeste .. upřímně, nikdy sem nevěděla co si k tobe mam myslet ale blog o lidech vždycky hodne prozradí. jses tady úplně úžasná a souhlasím s tebou úplně ve všem!:D:D tak.. to je asi vsechno. Dobrou, mej se fajn a zitra ti donesu ten kdo stojí v koutě :)
OdpovědětVymazatJe to super knížka. Málokterý spisovatel, nebo vůbec člověk vyjádří to, co se v hlavě lidí odehrává takto přesně. Já sama víceméně svým myšlenkám nerozumím, natož abych je napsala.
VymazatUrčitě mi nebude vadit, když sem zavítáš:) budu ráda.
Je hrozivě těžký lidi odhadnout. A ač si řikám, že budu co nejméně dávat na první pohled, tak takové to odsuzování máme jako lidská rasa asi v povaze. Uplně to chápu :)
Dneska jsem na tebe nenarazila, takže sem si bohužel knížku nevyzvedla no:((