26. února 2013

Nemám co říct, proto píšu

Moje teta vždycky říkávala: "Když nemáš co říct, neříkej nic"

Jenže já si nemůžu pomoct. Mluvit, psát, mluvit, psát... se zavřenou pusou a hlavně zavřenou myslí bych se zachvíli zbláznila a skončila v Bohnicích hned vedle mých příbuzných a českých státních příslušníků (ne, to přeháním. Teda aspoň  v případě č. 1, u 2 si nejsem tak jistá).

Pustím na veřejnost aspoň fotky z Vídně, která je vážně kouzelná! Většina je focená u Belvederu a jeho zahrad. Ale není se čemu divit, když je tam tak kýčovitě krásně.





Žádné komentáře:

Okomentovat